Návštěva bulharského projektového týmu v Plovdivu

Ano, ano. V pondělí 18. února jsme odletěly do Sofie, odtamtud pak autobusem pokračovaly do Plovdivu, města 200 km na jihovýchod od Sofie. Tam jsme se pozdě večer setkaly s koordinátorkou bulharské části projektu, paní Veselinou. Ta pro nás připravila a zorganizovala celý pobyt.

    První den, tedy v úterý, jsme navštívily školu, kde Veselina učí  - školu Sv. Sofronia Vračanského. Svatý Sofronius žil v 18. století a byl biskupem bulharské pravoslavné církve. Na škole studuje 800 žáků ve věku od 6-ti do 18-ti let. Z našeho pohledu se jedná vlastně o základní a střední školu v jednom. Byly jsme představeny řediteli, kolegům i žákům paní Veseliny. Dověděli jsme se o historii i specificích školy. Jedná se o jedinou  školu na velkém plovdivském sídlišti Trakia, kterou navštěvuje celá řada dětí ze sociálně slabých rodin. Mnohé z nich mají v rodičích jen velmi malou podporu, rodiče se jim prakticky nevěnují a mají o ně minimální zájem. Učitelé tedy kromě výchovy a vzdělávání často suplují dětem i rodičovskou péči.

    Navštívily jsme školní kapli, kde nám paní učitelka ikonopisectví (protože o ikonách, se neříká, že se malují, ale píší) vysvětlovala hlavní rozdíly mezi pravoslavím a katolictvím. Vysvětlila nám, že v umístění ikon na ikonostasu (tedy části pravoslavného kostela, která vlastně vypadá jako jeden obrázek vedle druhého) je přesný řád. Mimochodem, ikonopisectví se na této škole vyučuje podle starobylé metody, kterou používají sestry v klášteře na hoře Karmel v Izraeli. Ve škole jsme se ještě zúčastnily hodin zeměpisu, angličtiny a dějepisu. Dověděli jsme se, že v Plovdivu žili dva významní muži, pocházející z Čech  – architekt Josef Schnitter, který projektoval značnou část centra dnešního Plovdivu, a malíř Jan Václav Mrkvička.

Středa byla dnem téměř výhradně turistickým. Podělíme se tedy o některá moudra, která jsme se dověděly.

Plovdiv je údajně 5. nejstarší evropské město (a podle Plovdivanů nejkrásnější město Bulharska), jeho počátky sahají 8 000 let zpět proti proudu času. Město se pyšní mj. velmi dobře udržovanými památkami z doby starého Říma (tehdy se jmenovalo Filipopolis) – jsou zde zbytky fóra, stadionu, divadla (které stále slouží svému původnímu účelu), akvaduktu i základy domu s překrásnými mozaikami.

Dalšími významnými (a pro nás poměrně exotickými) památkami jsou dvě mešity s minarety, připomínající dlouhé období turecké nadvlády. Jedna z nich, mešita Džumaja džamija ze 14. století, je přístupná veřejnosti, což jsme si samozřejmě nemohly nechat ujít.

Většina dalších památek pochází až z 18. a 19. století, tedy z doby bulharského národního obrození. Jedná se o výstavné kupecké domy, ale také pravoslavné chrámy. V celém Plovdivu je jediný katolický kostel, a sice katedrála sv. Ludvíka. Paní Veselina nás na něj upozornila způsobem, který nás poněkud překvapil: „Chcete vidět varhany?“

Samozřejmě ano. Zajímalo nás ale, co je na nich tak významného, protože varhan už jsme pár viděly. Významné na nich bylo především to, že jsou to jedny ze dvou varhan, které se v celém Bulharsku nacházejí (druhé jsou v severobulharském Ruse). Když domyslíme, že v Bulharsku je celkem 0,5 % katolíků a v pravoslavných kostelech varhany nejsou, pak náš údiv vlastně ani nebyl na místě (na katedrálu ovšem nakonec nedošlo, takže tuto vzácnost jsme bohužel neviděly).

Kromě našich osobních zážitků byla ale středa také dnem velké změny v Bulharsku. Rezignoval totiž předseda vlády, a to z důvodů, které se nás velmi vzdáleně dotýkaly - kvůli tlaku veřejnosti způsobeném vysokými cenami elektřiny ze strany českého distributora – ČEZu. V centru města jsme dokonce narazily na demonstraci. Na večer byla naplánována návštěva regionální televize a rozhlasu. Měly jsme si prohlédnout studia a natočit rozhovor pro hlavní televizní zpravodajskou relaci. Vzhledem k okolnostem zůstalo ale jen u prohlídky, hvězdy bulharské TV se z nás tedy nestaly. Přesto jsme si to ale docela užily, jak je ostatně na fotkách vidět.

            Ve čtvrtek jsme  byly opět ve škole. Na programu byl workshop na vlastní téma našeho projektu – médií. Spolu s místními studenty jsme vytvářeli plakát představující sociální sítě. Popustili jsme uzdu své fantazii, a tak se na plakátku objevili pavouk s pavučinou i Spiderman J . Ze školy jsme společně s paní Veselinou, další bulharskou angličtinářkou a několika studenty jely do Bačkova. Bačkov je vesnička asi 20 km od Plovdivu, za níž se nachází druhý největší bulharský klášter. Cesta byla překvapivě dlouhá (2x jsme přestupovali), klášter ale stál za to. Bohužel už při našem příjezdu se téměř smrákalo (mlha a mrazivý vzduch z hor), takže celkový dojem byl spíše ponurý. Přesto jsme se opět šťastně dostaly zpět do Plovdivu, rozloučily se s Veselinou i ostatními a pak hupky spát, protože ráno bude brzy!

V pátek jsme totiž Bulharsko už bohužel opouštěly. Cesta byla dlouhá předlouhá a my se přes všechny krásné zážitky těšily domů. Ojížděly jsme ale bohatší o spoustu zážitků, zkušeností a také o nová přátelství a kontakty.

Takže ať žijí sociální sítě, protože tam se zase brzy potkáme!