Návštěva v Patton Memorial Pilsen

První lednový týden jsme si prostudovali webové stránky Patton Memorial Pilsen a vyzbrojeni základními informacemi jsme se vypravili zhlédnout jeho expozice.

Památník vznikl v roce 2005, tedy v roce 60. výročí ukončení 2. světové války, slavnostně otevřen byl 5. května – v den osvobození města Plzně.

Jeho zakladateli jsou nadšenci, kteří jednak sami mapují tuto část naší historie, jednak se chtěli a chtějí podělit s námi ostatními o to, co sami vypátrali. Hlavní část muzejních exponátů totiž tvoří dokumenty a předměty, které oni sami získali a posbírali - a jak říká jeden ze zakladatelů „je jich tolik, že ani nejde je mít doma“ – části výstroje a výzbroje americké armády, ukázky pomoci UNRRA, zdravotnický materiál a řada dalších předmětů, které u nás po svém odchodu američtí vojáci zanechali.

Zaujaly nás autentické záběry z osvobození Plzně a Sušice - reálná střelba (ne jen jako), odvádění zajatců i neskrývaná zloba a agresivita vůči nim, nadšené vítání osvoboditelů lidmi každého věku, ale také záběry bombardování plzeňské Škodovky.

Zajímavou a velmi poučnou část expozice tvoří ukázky dobového tisku z období 1948 – 1989, kdy se vládnoucí režim snažil přepisovat historii a odebíral americké armádě roli a úlohu, kterou při osvobozování Západních Čech sehrála. Tyto dokumenty jsou sugestivně umístěny v zamřížovaném prostoru.

Na samém odchodu jsme si všimli pečlivě zabaleného piána. Dověděli jsme se, že se jedná o velmi vzácný exponát pianina americké armády, pro které bohužel zatím není v expozici vhodné místo. Dověděli jsme se, že ačkoli dnes vypadá jako – no, jako piáno – v době své slávy sice také vypadalo jako piáno, ale jako piáno správně armádně zelené.

Naším úkolem v rámci projektu, který zpracováváme, je dívat se kriticky na média: na to, co nám říkají, jak nás ovlivňují, ale i na to, jak jich lidé využívají (případně zneužívají). Když jsme po návštěvě Muzea gen. Pattona srovnávali, jak se prezentuje na svých webových stránkách (https://www.patton-memorial.cz/cz/) a ve svých letáčcích s tím, co jsme sami viděli a dověděli se, museli jsme s obdivem konstatovat, že jaksi vlastně není co dodat. Muzeum je úžasné, dýchá z něj nadšení pro historii, touha pravdivě pojmenovávat události, ale i úcta k lidem,

kteří se obětovali za naši svobodu.